Cena majetku v dědickém řízení a obvyklá cena

Dnem 1. července 2001 nabyla účinnosti vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 196/2001 Sb., o odměnách a náhradách notářů a správců dědictví (dále jen „vyhláška“). Výše odměny notáře se stanoví podle sazby odměny za úkon nebo úhrn úkonů notářské činnosti určené pevnou částkou nebo procentuálně z tarifní hodnoty. Tarifní hodnotou je hodnota předmětu úkonu. Je-li předmětem úkonu věc, je tarifní hodnotou obvyklá cena této věci. Vyhláška přitom odkazuje na zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku ve znění zákona č. 121/2000 Sb. (dále jen „zákon“). Podle § 12 vyhlášky je základem odměny notáře jako soudního komisaře za úkony provedené v řízení o dědictví obvyklá cena zůstavitelova majetku, který se stal předmětem řízení o dědictví.

Zákon (§ 1) upravuje způsoby oceňování věcí, práv a jiných majetkových hodnot (dále jen „majetek“) a služeb pro účely stanovené zvláštními předpisy. Tímto zvláštním předpisem je i § 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 612/1992 Sb., o odměnách notářů a správců dědictví. Tato vyhláška byla zrušena a zároveň nahrazena vyhláškou č. 196/2001 Sb.

§ 2 zákona stanoví, že majetek a služba se oceňují obvyklou cenou, pokud tento zákon nestanoví jiný způsob oceňování . Mezi jiné způsoby oceňování zákon řadí mimo jiné nákladový způsob, výnosový způsob a porovnávací způsob.

Podle § 4 zákona se stavba oceňuje nákladovým, výnosovým nebo porovnávacím způsobem nebo jejich kombinací, jejichž použití u jednotlivých druhů staveb stanoví vyhláška, kterou je vyhl. č. 540/2002 Sb. ve znění vyhl. č. 452/2003 Sb. (dále jen „platný cenový předpis“). Zákon dále stanoví, jak se oceňují byty, nebytové prostory, pozemky, trvalé porosty a některý další majetek.

Co z toho všeho plyne především pro znalce oceňující nemovitosti, ale i některý jiný v zákoně vyjmenovaný majetek? Především skutečnost, že vyhláška č. 196/2001 Sb. není v souladu se zákonem č. 151/1997 Sb. Vzhledem k tomu, že zákon má větší právní sílu než vyhláška, je třeba respektovat zákon a nikoliv vyhlášku. Znalec, který oceňuje nemovitosti pro účel vypořádání dědictví proto musí zjistit cenu podle platného cenového předpisu a nemůže nemovitosti oceňovat obvyklou cenou, neboť zákon připouští v § 2 ocenění obvyklou cenou pouze v případech, kdy nestanoví jiný způsob oceňování . Protože pro stavby zákon předepisuje ocenění jinými způsoby oceňování (nákladový, výnosový, porovnávací) než obvyklou cenou a zároveň stanoví, jak se oceňují pozemky a některý další v zákoně vyjmenovaný majetek, nelze notářům vyhovět a ocenit takový majetek obvyklou cenou, i kdyby sebevíc mávali vyhláškou. Kdo pro účel stanovení výše odměny notáře jako soudního komisaře v řízení o dědictví neocení nemovitosti podle platného cenového předpisu, ale ocení je obvyklou cenou , sice koná v souladu s přáním notáře a zněním vyhlášky, avšak zároveň tím porušuje zákon . Zákon ovšem porušují i notáři, kteří svou odměnu vypočítávají z obvyklé ceny majetku vyjmenovaného v zákoně, to znamená v případě nemovitostí z ceny jiné než zjištěné podle platného cenového předpisu.

Ing. Jindřich Kratěna, CSc.
Ústav teoretické a aplikované mechaniky
Akademie věd České republiky
190 00 Praha 9, Prosecká 76